Česká společnost Primoco UAV SE se dlouhodobě snaží pro svůj bezpilotní letoun nalézt využití s vysokou přidanou hodnotou. Jednou z cest rozvoje letounu je i jeho využití pro letové kalibrace a inspekce letištního radiozabezpečení, tedy rádiových navigačních systémů jako je VOR, ILS, DME či vojenský TACAN, ale i optických prvků jako je VASI, PAPI a dalších prostředků sloužících k přesnému přiblížení letadel. Tato zařízení musejí pravidelně procházet kalibrací, která ověřuje soulad jejich charakteristik s požadovanými standardy. Dosud se k této činnosti používala nejčastěji speciálně upravená letadla často vycházející z typů Cessna Citation či Beechcraft King Air. V posledních letech ale trend směřuje ke zlevnění platforem a zvýšení dosažitelnosti kalibrace, a tak se poskytovatelé kalibračních služeb snaží nalézt nové a efektivnější způsoby jejího provádění. Drony pochopitelně představují jednu z velmi perspektivních cest rozvoje. Český dron One 150 nabízí nejen odpovídající nosnost, zástavbový rozměr pro speciální vybavení a kapacitu palubní energetické sítě, ale navíc je stavěn i v souladu s požadavky nejmodernějších evropských předpisů vycházejících z Nařízení EU 945/2019 a 947/2019.
Unikátní řešení
Společnost Primoco UAV již v loňském roce zahájila spolupráci s předním světovým poskytovatelem technologií pro kalibrační letouny, norskou firmou Norwegian Special Mission (NSM). Ačkoliv spolupráci dramaticky poznamenala omezení cestování bránící se expertům obou firem fyzicky potkat, podařilo se v loňském roce koncepčně dokončit integraci kalibračního vybavení do letounu a provést i první letové testy. Celý koncept je tvořen modulární zástavbou (antény, rozvody, kalibrační jednotka UNIFIS a precizní navigační jednotka Trimble) do bezpilotního letounu, která je zcela identická s vybavením neseným pilotovanými kalibračními letouny, a teoreticky ji lze i mezi platformami sdílet. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že v případě dronu nejsou data vyhodnocována specialistou na palubě, ale na zemi u řídicí stanice, nebo kdekoliv jinde na světě (bezpilotní letoun je vybaven technologiemi pro dálkový přístup, a tak se specialista fakticky vůbec nemusí nacházet na místě kalibrace). Jestliže je přijímací systém shodný s pilotovanými letouny, zcela identický je i vyhodnocovací software a výstupy. Zákazník proto prakticky nepozná, z jakého prostředku data potvrzující parametry jeho radiovybavení pocházejí. Navíc v případě použit dronu odpadají náklady na přelet letounu a pobyt části posádky, neboť kalibrační specialista nemusí být na místě.
Letoun One 150 použitý ke kalibraci byl v nové konfiguraci. Pro snížení rizika pro případ mimořádné události byl po celou dobu vybaven záchranným balistickým systémem české firmy Galaxy GRS. V dané hmotnostní kategorii je tento dron jediným, který podobným systémem disponuje. Lze jej aktivovat manuálně, nebo dle stanovených parametrů i automaticky, a před ostrým nasazením byl ozkoušen nad píseckým letištěm. Během letů na Islandu se očekávalo experimentování s odraznou plochou antén kalibračního systému po stranách trupu. Proto byl letoun opatřen měděnou vodivou fólií. Počítalo se s jejím postupným umístěním na různých místech, avšak již první konfigurace ukázala dostatečnou sílu odrazivosti signálu a stane se proto součástí sériového řešení (fólie bude uvnitř trupu).
Standardní letová činnost
Po sérii úvodních zkoušek na továrním letišti v Písku i obletů VOR v oblasti dohodnuté oběma spolupracujícími firmami bylo nezbytné provést nejnáročnější část zkoušek – kalibrační lety systému ILS. Obě společnosti měly enormní zájem je provést v ČR, zodpovědné subjekty ale neměly vůli podobný projekt podpořit i jinak než jen slovně. Volba proto padla na Island, a to hned z několika důvodů. Předně, tamní podmínky ve zvoleném období rozhodně nebyly ideální co do povětrnostní situace, a letové ověřování proto probíhalo v podmínkách odpovídajících skutečnému nasazení a bylo možné ověřovat přesnost letounu i při kompenzaci poryvů větru a ne jen v klidném prostředí. Dále se islandské řízení letového provozu ISAVIA rozhodlo provést kontrolní kalibraci pilotovaným letounem a norské firmě zpřístupnit všechna získaná data. Ta pocházejí ze stejného zařízení řady UNIFIS, a tak je jednoznačně prokázána stejná vypovídající hodnota porovnávaných datových souborů. V neposlední řadě islandský letecký úřad Samgöngustofa dokázal plně schválit posouzení specifické míry rizika SORA dle nových evropských předpisů pro bezpilotní letouny. A nutno dodat, že oproti českému úřadu tak učinil bez nesmyslných byrokratických průtahů během necelých šesti týdnů a navíc plně pochopil smysl letu a neomezoval společnost požadavky na neodůvodněné změny letové trasy či výšky. Trasy proto vedly přímo v požadovaných trajektoriích bez ohledu na zalidněnost prostoru pod nimi, neboť úřad uznal vysokou bezpečnost bezpilotního letounu.
Letoun One 150 značky OK-X053Z byl na Island dovezen v dodávce z Dánska na trajektu. Jeho rozložení a přípravu na místě měl na starosti tým společnosti Primoco UAV, o kalibrační zařízení na palubě se staral zástupce firmy NSM. Na 23. srpna 2021 ráno připadal letový brífing se zástupci všech zúčastněných subjektů, kde byly probrány bezpečnostní postupy. Odpoledne se pak po druhé hodině český dron poprvé odlepil od země a zahájil letovou činnost. Ta spočívala v náletech po sestupové trajektorii systému ILS a přelety mezi kalibračními lety. Při kalibraci sestupu se český letoun pohyboval až téměř 30 km od letiště a ve výškách přes 3 000 ft. Maximální rychlost dosažená při několika letech byla 100 kts (185 km/h), avšak při mnoha letech panoval silný protivítr o rychlosti až 25 kts. I přesto se během tří dní podařilo odlétat všechny mise při celkovém náletu 10 hodin. A nutno dodat, že dron po celou dobu nevyžadoval více, než pouhou vizuální a elektronickou kontrolu a doplnění paliva. První letová směna byla také ve znamení ověření komunikace s řídícím letového provozu, kdy pilot letounu byl neustále na rádiovém spojení s věží. S postupně získávanými zkušenostmi si řídící dovolili nepřerušovat letovou činnost dronu v případě příletu dalších letounů a naopak navádět je na přistání i v situaci, kdy se v okolí letiště pohyboval dron se zapnutým odpovídačem. Znovu tak byla v praxi ověřena shodná funkčnost ADSB-Out odpovídače jako u standardních pilotovaných strojů a možnost bezpečného působení ve společném vzdušném prostoru.
Závěrem
Parametry kalibrace získané prostřednictvím bezpilotního letounu One 150 představují dle dosavadních analýz řešení plně odpovídající přesnosti pilotovaných strojů. Zájem o letoun projevuje více výrobců kalibračních systémů, neboť budoucnost tohoto odvětví je evidentně do značné míry spojena s drony. Oproti multikoptérám s omezenou nosností ale typ One 150 nabízí použití kalibračního vybavení shodného s pilotovanými typy a tedy i se shodnou průkazností dat. O tom, že budoucnost je bezpilotní, svědčí například prohlášení australského, španělského či holandského řízení letového provozu, která již s pilotovanými letouny pro kalibraci v delším časovém horizontu nepočítají. Česko-norské řešení dnes představuje jediný dron na světě schopný nabídnout jak soulad s požadavky právních předpisů na letoun samotný, tak i kalibrační výsledky shodné s pilotovanými letouny.
